Historie těžby uhlí a lupku

První zmínky o obci Mladějov pocházejí ze 13. století, kdy bylo Českomoravské pomezí kolonizováno. Český název Mladějov se ustálil spolu s německým Blosdorf v průběhu patnáctého století. Od roku 1669 patřily pozemky v tomto kraji Lichtenštejnům, kteří zde v roce 1862 zahájili těžbu nepříliš kvalitního uhlí a později i lupku – jílu vhodného k výrobě žáruvzdorných materiálů.

U dolů se lupek až do sedmdesátých let 20. století vypaloval v klasických či postupných milířích. Těžba probíhala i v dalších oblastech Hřebečovského hřbetu – na Nové Vsi a nad Mladějovem. Uhlí z hřebečské oblasti sloužilo k rozvoji místního průmyslu, k vypalování žáruvzdorných jílů, později k provozu úzkorozchodné drážky mezi Hřebčí a Mladějovem, nebo jako palivo v mladějovské parní elektrárně.

Materiál byl do Mladějova dopravován zprvu koňskými povozy, k nimž později přibyla lanovka spojující Mladějov s prostorem nynější stanice Veksl. Lanovka byla vystavěna lipskou firmou Bleichert a byla spuštěna v roce 1902. Provoz byl ukončen krátce po dostavbě průmyslové dráhy v roce 1920.

S rozvojem těžby kvalitního černého uhlí na Ostravsku upadal význam nekvalitního hřebečského uhlí a do popředí se dostala především těžba keramických jílů. O rozvoj těžby se zasadil především ratibořický důlní ředitel Gerhard Mauve. Ten si pronajal a později odkoupil doly v mladějovské, novoveské i hřebečské oblasti a v roce 1904 rozvinul těžbu jílů na dole Václav - Theodor na Hřebči. Severní hřebečský důl byl nazván jeho jménem - Gerhard. V roce 1912 se Mauveho podnik spojil s doly knížete Lichtenštejna a vznikla firma s názvem Knížecí lichtenštejnské uhelné a hlinné závody. Jejich ředitelem se stal syn Gerharda Mauveho – Eberhard. Nastal prudký rozvoj dobývání a v roce 1945 již bylo na Hřebči v provozu 104 pecí na vypalování šamotu.

V roce 1919 byla postavena elektrárna se dvěma parními lokomobilami od brněnské firmy Brand & Lhuillier, každá měla výkon 180 koní. Tyto poháněly pomocí plochého řemene generátory o napětí 3x400 V~/50 Hz, které nízkým napětím napájely mladějovskou šamotku, zároveň se elektrická energie využívala pro osvětlení kostela, fary, školy a hasičské zbrojnice ve vsi. Část vyrobené energie byla transformována na napětí 3x 10 kV a pomocí vzdušného vedení dodávána dolům na Nové Vsi a na Hřebči, kde sloužila k pohonu čerpadel, důlních lanovek a také k osvětlení. V roce 1965 byla ukončena těžba místního nekvalitního uhlí, v důsledku toho byla odstavena i elektrárna, jejíž provoz byl s uhlím dováženým neekonomický. Parní stroje byly sešrotovány, komín odstřelen a budova adaptována na sklad – v prakticky nezměněném stavu dodnes stojí za vrátnicí bývalé šamotky.

Po znárodnění byly doly i šamotový závod k 1. 1. 1950 začleněny do národního podniku Moravské šamotové a lupkové závody Velké Opatovice. Doly Václav - Theodor a Gerhard byly v provozu do roku 1961, kdy byly uzavřeny a těžba se přesunula více na jih do prostoru Koclířova. V dole a povrchových provozech pracovalo až 130 zaměstnanců a nejvyšší roční těžba byla až 120 000 tun.

Od roku 1965 probíhalo vypalování lupku také ve čtyřech nových ocelových šachtových pecích. Původně měly být vytápěny generátorovým plynem z hnědého uhlí, avšak posléze se přešlo k vytápění svítiplynem z veřejné plynovodní sítě.

Mladějovský provoz i doly na Hřebči byly do roku 1971 v rámci MŠLZ samostaným podnikem, pak se staly součástí závodu v Březině. V souvislosti s odbytovými problémy šamotu byla v roce 1991 ukončena těžba a ke dni 31. 12. 1991 byl provoz Mladějov uzavřen.