Historie provozu dráhy

Lokomotiva č. 1 na Vekslu

Nápad spojit doly na Hřebči a doly nad Mladějovem úzkorozchodnou dráhou vznikl během 1. světové války. Její projekt byl schválen Moravským místodržitelstvím v Brně dne 2. 5. 1918 a krátce poté ji začali stavět váleční zajatci. Stavba započala směrem od Hřebče a provoz na části trati byl zahájen již v roce 1919. První vlaky s uhlím a lupkem dorazily do Mladějova v roce 1920. Kolaudace celé dráhy proběhla dne 24. 5. 1924. Sklon na některých úsecích tratě dosahuje úctyhodných 32 promile.

Dráha mladějovské železnice začíná v areálu bývalého závodu v Mladějově a po tříkilometrovém stoupání do nynější stanice Veksl pokračuje podél zrušených lupkových dolů v lesnatém úbočí Hřebečského hřbetu. Na šestém kilometru trať prochází výhybnou u bývalého dolu Hugo Karel a pokračuje až do důlního areálu Hřebeč k ústí štoly Jihlavská. Celá trať měří 10,5 km.

Lokomotiva č. 3 posunuje v Mladějově

Za celou dobu provozu se na dráze vystřídalo množství parních lokomotiv. První z nich vyrobená firmou Orenstein & Koppel byla dodána již v době stavby. V pozdějším číslování z dvacátých let dostala č. 4. V roce 1918 přibyl do Mladějova první stroj typu RIIIc (pozdější č. 2) od firmy Krauss Linz. O rok později následoval další (č. 3), ale od firmy Breitfeld & Daněk Blansko. V roce 1920 byla na zakázku v Linci upravena lokomotiva č. 1, původně rovněž typu RIIIc. Další lokomotiva od firmy Krauss Linz přišla do Mladějova v roce 1929 a je označena č. 5. Poslední parní lokomotivou byl stroj ČKD BS 80 (nové č. 4) vyrobený v roce 1951, který byl získán v roce 1964 z Kaolinových závodů v Horní Bříze.

Lokomotiva č. 5 táhne soupravu prázdných vozů z Mladějova na Veksl

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let zakoupilo vedení šamotky tři motorové lokomotivy typu BN 60-H vyrobené v Turčianských strojírnách Martin. Stroje se používaly k posunu a na pracovních vlacích až do ukončení provozu. K posunu v závodě Hřebeč se používaly lokomotivy BNE 50 s elektromechanickým přenosem výkonu, k důlní dopravě ve štolách s lokomotivním provozem se používaly důlní lokomotivy typů BND 30, DH 30 a DH 70.

V osmdesátých letech měly být dosluhující parní lokomotivy nahrazeny rumunskými lokomotivami Faur L 18 H. Avšak patnáctitunové stroje byly na stávající železniční svršek (koleje o výšce 93 mm) příliš těžké. Báňský úřad zakázal jejich provoz a nařídil rekonstrukci tratě za použití kolejí o výšce 115 mm. Rekonstrukce se zastavila v létě roku 1991 v km 5,3 trati. Od července byl provoz šamotky i dolů pozastaven na několik týdnů, ve skutečnosti však již k plnému obnovení výroby nedošlo. 13. 9. 1991 vyjel z dolu poslední hunt s lupkem a k 31. 12. 1991 byl provoz celého komplexu Mladějov-Hřebeč ukončen.

Naložený vlak na cestě do Mladějova

K dráze patří nejen lokomotivy, ale i vozy. Šamotka jich měla celkem 833. Na přepravu šamotu se používaly výklopné vozy s dřevěnými skříněmi o objemu 2 metry kubické, k přepravě uhlí se používaly výklopné ocelové vozy. Výměna dřevěných vozů za ocelové o objemu 1,75 kubického metru proběhla počátkem 60. let. Po vlastní ose byly po trati přepravovány i důlní vozy, tzv. hunty. Dráha vlastnila od roku 1930 i jeden malý tříokenný osobní vůz určený pro přepravu zaměstnanců.

Po ukončení provozu se dráha využívala jen k dopravě obědů ze závodní jídelny v Mladějově na Hřebeč a jednou či dvakrát do roka vyjela parní lokomotiva s vlakem pro fotografy. Budoucnost dráhy a celého komplexu šamotky byla v té době velice nejistá…